Požární hlásiče jsou od 1. 7. 2008 povinné
V polovině roku 2008 nabyla účinnosti nová vyhláška číslo 23/2008, která má garantovat větší bezpečnost bydlení z hlediska požární ochrany.
K uzákonění nové vyhlášky číslo 23/2008, která má garantovat větší bezpečnost bydlení z hlediska požární ochrany, vedla dlouhá řada alarmujících faktů. Za posledních pět let přišlo při požárech v domácnosti o život 351 lidí, což je polovina ze všech lidí při požárech usmrcených. Dalších 473 lidí pak bylo zraněno. Hasiči likvidovali denně průměrně sedm požárů v domácnostech.
Vyhláška 23/2008 konkrétně upravuje technické podmínky požární ochrany staveb. Stanoví jednotné technické podmínky požární ochrany pro navrhování, výstavbu a užívání jednotlivých staveb. Čili těch objektů, o kterých stavební úřad pravomocně rozhodne v územním řízení, udělí jim územní souhlas a nebo k projektové dokumentaci získají souhlasné stanovisko státního požárního dozoru po nabytí účinnosti této vyhlášky. Pouze paragraf 30 pak stanovuje podmínky pro užívání stavby, vztahující se i na stavby stávající, čili již stojící. U těchto staveb je nutné vyhlášku dodržet do šesti měsíců od data nabytí její účinnosti. Tedy do 6 měsíců od 1.7.2008 (do 1.1.2009).
Objekty, které byly schválené (zkolaudované) před 1. červencem 2008, pak budou muset být vybavené hlásiči požáru pouze tehdy, pokud stavba nebo její část v budoucnu projde rozsáhlejší stavební úpravou (rekonstrukcí). Zvlášť jsou pak upravená pravidla pro instalaci hlásičů požáru pro jednotlivé objekty určené k bydlení. Patří sem rodinné domy, byty v bytových domech, ubytovací zařízení komerčního charakteru a stavby poskytující služby sociální péče a zdravotnická zařízení. Zvláštní kapitolou jsou pak stavby ubytovacího zařízení staveniště. Přitom u sociálních a zdravotnických zařízení nevzniká na základě technických norem požadavek na vybavení EPS (elektronickou požární signalizací).
Vybavené musí být zařízeními s autonomní detekcí a signalizací požáru, takzvanými hlásiči požárů, rodinné domy v části, která vede k východu z bytu. U mezonetových bytů a rodinných domů s více byty by to pak mělo být v nejvyšším bodu společné chodby či jiného společného prostoru. Pokud má byt v rodinném domě větší podlahovou plochu jak 150 m2, musíme hlásič požáru umístit i v jiné vhodné části bytu. V bytových domech musí mít hlásič požáru každý byt umístěn v části vedoucí k únikovému východu. Pokud má takový byt větší podlahovou plochu než 150 m2 či je−li to byt mezonetový, musí být hlásič ještě i v jiné vhodné části bytu.
Je dobré vzít na vědomí, že jsou hlásiče požáru naprosto běžným vybavením každého objektu v mnoha vyspělých zemích. Zajisté to nebude náhoda. Například v Dánsku je tak vybaveno už 75% domácností, ve Finsku 98%, v Norsku 97%, ve Švédsku 68% a například ve Velké Británii 75 až 80 % všech nemovitostí. Povinnost vybavit si domácnost požárními hlásiči pak existuje již v mnoha zemích EU.
Co jsou to požární hlásiče?
Požární hlásiče obecně jsou elektronické prvky (snímače), které na základě vyhodnocení okolí své instalace aktivují výstražné systémy v případě vzniku požáru. Spouštěcím momentem poplachu je buď vývin kouře nebo zvýšení teploty okolí. Používané názvy jako čidla, detektory, hlásiče jsou totožné pro označování těchto prvků. Hlásiče jsou buď autonomní, to znamená, že na základě impulzu od vnitřního snímače aktivují vlastní výstražný systém nebo jsou nainstalované samostatné snímače a signál od nich je přiveden do ústředny (místa trvalého dozoru), z nichž následují další kroky k likvidaci ohniska požáru.
